Objekt Konvička aneb čajová keramika Hanky Vrbicové

Hanka Vrbicová

Ráda bych začala tento text poutavým povídáním o tom, že jsem vášnivý uživatel čaje a výběrový čaj piju už od plínek… Ale takovou pěknou historku v rukávu bohužel nemám. Ke keramice a čajové keramice vůbec jsem se dostala jako slepá k houslím. Teda takhle, tipuju, že s keramikou mám co do činění už z dob dávno minulých, ještě před tím, než jsem se narodila jako blondýna ve střední Evropě, ale radši tu nechci rozvíjet žádné ezo úvahy. Nic to nemění na tom, že tohle řemeslo je pro mě velkou zábavou, světem plným dobrodružství a objevů a nadšeně ho hltám jako Alenka v říši divů.

Hanka si práci užívá

Jak úča ke keramice přišla…

Keramiku jsem potkala jako příležitostná úča výtvarky v ZUŠce a přišlo mi trochu srandovní, že mi děcka radí, že „to“ mám „přilepit šlígrem“. Jako dárek k druhé mateřské jsem si tedy pořídila starý kruh a první kurz v Kohoutově (2016). Spousty věcí jsem se tenkrát v garáži u kruhu naučila sama, za spousty informací vděčím fantastickému učiteli – Petru Tomsovi.

Cesta od kruhu k čaji

Nakonec to byl Petr, kdo nám v roce 2018 v Říkovicích u Litomyšle postavil vysokožárnou pec otápěnou dřevem. Tady někde začal můj zájem o čajovou keramiku. V té době jsem pila možná tak Babiččinu zahrádku, ale čajová konvička mi přišla jako dosti komplexní a složitá věc k výrobě a bylo mi jasný, že z toho kouká zábava na dlouhý léta dopředu. Ano, bavím se skvěle už dva roky a pořád mě objekt Konvička nepřestává fascinovat. Čajová keramika mi stále otevírá nové dveře, nepřestává mě cvičit ve vytrvalosti a trpělivosti. Potřeba dokonale vychytat a propojit techniky, technologie i estetickou stránku je u čajového nádobí víc než důležitá a nevyhnutelná. To nutí hrnčíře neustrnout, ale naopak stále přemýšlet, vyvíjet se a posouvat hranice své řemeslné zručnosti i citlivosti vůči formě. Radost a uspokojení z procesu samotného je tak stejně intenzivní jako z dobrého výsledku.

Navíc mi prostor přihrál do cesty Vlastu Hanuše, řezbáře s neobvyklým citem k materiálu. Čirá radost, tvořit s takovým člověkem. Spolu vyrábíme konvičky s dřevěnými madly a spousty dalších nápadů máme ještě v rukávu.

Nejen k čaji

Zároveň se snažím neomezovat jen na čajovou keramiku. S velkou zálibou vytvářím vše, co je potřeba v kuchyni, zadělávací mísy, formy na chleba, džbánky, hrnce na kvašení zeleniny, hrnečky a talíře. Když nesedím v dílně s rukama v hlíně, bývám často na zahrádce, s rukama v hlíně. Jo, a taky v kuchyni. Všechna ta zelenina vlastnoručně vypěstovaná, s láskou uvařená, ve vlastním nádobí naservírovaná, kolem stolu kupa spokojených strávníků, tak nějak si představuju fajnový žití. A keramika je toho nedílnou součástí.

Ať vám moje nádobí přinese tolik radosti, kolik nese mně, když ho tvořím… H.