Fascinují nás lidé, kteří vytváří něco vlastníma rukama, něco, čeho se můžeme dotknout a používat to v každodenním životě. Dřevo se k čaji jako doplněk výborně hodí, prostě taky dřevina… Vlasta Hanuš vyrábí čajové tácy a stolky, které nyní můžete obhlédnout i u nás v obchodě.
Vlasta Hanuš při práci
VLASTA O SOBĚ
„Prací se dřevem se zabývám už delší dobu. Teprve poslední roky je to ale i má profese. Pobyl jsem si na několika vysokých školách, ale pořád to nebylo ono… a tak jsem se v Příbrami vyučil uměleckým truhlářem a řezbářem. A vypadá to, že to ono konečně je. Dílnu mám v srdci České Kanady kousek od Nové Bystřice.
Dřevo pro mě není jen materiál. Je to spoluautor a nesmí být anonymní. Při práci používám především naše domácí dřeva. Většinu si sám sháním, řežu a suším, takže mám s materiálem kontakt od počátku – od doby, kdy to ještě nebyl žádný materiál, ale tělo stromu.
Strom není dřevo pod kůrou…
strom
není dřevo pod kůrou
má živé, pulzující tělo
plné vody, plné šťáv
je stále v pohybu
Vedle výroby čajového příslušenství se zabývám hlavně řezbou, intarzií, pozlacováním a výrobou hudebních nástrojů. Silně mě v tvorbě ovlivnila Iveta Sadecká – severočeská sochařka a řezbářka – a její osobitý přístup ke dřevu v duchu goetheanského umění. Moc rád mám také díla Andyho Goldsworthyho a jeho práci s tvary, proměnlivostí a pomíjivostí formy v čase.
Při práci preferuji ruční nástroje. Dláta, hoblíky, japonské pily, vlaštovky, cidlinky… to je moje! Taková práce je pro mě sama o sobě potěšením. Na strojích většinou provádím jen prvotní hrubé formátování dřeva.
Při opracování povrchu nic nepředčí čistý řez ostrým nástrojem. Příliš se proto nehrnu do broušení smirkovými papíry. Ty totiž vlákna dřeva trhají, ostré nástroje je čistě řežou. I proto na svých výrobcích často ponechávám přiznané tahy dlát nebo hoblíků. Jako povrchovou úpravu volím téměř výhradně rostlinné oleje, vosky a šelak. Povrch dřeva se tak nezakryje vrstvou syntetického laku, ale zároveň je dostatečně odolný.
Taky rád sázím stromy – a tím se můj cyklus práce se dřevem uzavírá. Mám sad plný různých starých odrůd – hlavně jabloní a hrušní – a spoustu, spoustu semenáčů.“
PRÁCE SE DŘEVEM
Při opracování dřeva ručními nástroji – především při hoblování a řezbě dláty – je základem respektovat vlastnosti dřeva. Dřevo není homogenní materiál – tak jako třeba kov, sklo nebo plast. Dřevo je materiál, který byl živým tělem, „proudil“. V každém směru má jiné vlastnosti – podle toho, jak dřevo rostlo. Při práci je potřeba vědět, jakým směrem jdou vlákna, kde se vlákna vlní, jak se obtáčí kolem suků… Tohle všechno musí řezbář vnímat, aby mohl se dřevem správně pracovat. Aby bylo zpracování precizní a tahy nástroji čisté.
Za naprostý základ považuji právě ovládnutí řemesla, nástrojů a znalost materiálu. To umožní člověku skrz své ruce a nástroj svobodně přenášet ideu do materiálu. Na řemeslných základech teprve může stát přidaná umělecká hodnota.
POVRCHOVÁ ÚPRAVA A BARVENÍ
Preferuji povrchovou úpravu rostlinnými oleji a vosky. Krásný povrch dřeva tak není schovaný pod vrstvou syntetického laku. Na omak je dřevo stále dřevem. Oleje navíc zvýrazní barvu a kresbu dřeva. Dodávají mu vzhled, kterému se říká „mokrý efekt“. U dřev, která nemají příliš výraznou nebo zajímavou kresbu, občas sáhnu po přírodních pigmentech. Ke ztmavení dřeva často používám barvivo z ořechových slupek, ale experimentoval jsem s celou řadou rostlin, s indigem, popelem nebo s horninovými pigmenty.
