Rozhovor s legendou himálajského čaje Johnem Taylorem
Podzimní sklizně v Darjeelingu a sousedním Nepálu právě vrcholí, my vesele ochutnáváme spoustu skvělých i průměrných čajů a intenzivně komunikujeme s čajovými obchodníky i pěstiteli. Mezi nimi je mnoho velmi zajímavých lidí, kteří čaji, jeho pěstování a zpracování zasvětili celý život.
S jedním takovým skvělým člověkem jsme připravili krátký rozhovor o jeho vztahu ke světu čaje, o vzpomínkách na mládí na darjeelingských zahradách. John Taylor se narodil a vyrůstal v Darjeelingu, v rodině, která se již po tři generace věnuje pěstování čaje. Působil jako manažer v mnoha čajových zahradách zvučných jmen a dnes pracuje jako hlavní manažer nepálského Himcoopu, sdružení zastupující a propagující drobné nepálské pěstitele.
Historie Darjeelingu – lidé a čaj
1. Johne, pocházíš z rodiny, která, pokud vím, obchoduje s čajem po několik generací. Můžeš říct pár slov o své rodině a její vazbě na čajový průmysl?
Můj dědeček byl Brit a do Indie přišel jako major britské armády. Ve výslužbě se pak začal věnovat čaji a získal většinový podíl v Gopal Dhara Tea Estate – spolu s Basilem Creesem (vlastníkem plantáže Lopchu) a Sariovými, kteří tuto nemovitost vlastní dodnes. Můj otec zahájil svou kariéru v obchodu s čajem v šestnácti letech, coby manažer v Gopal Dhara. Postupně byl manažerem v na plantážích Margaret’s Hope, Sungma/Turzum, až se nakonec stal hlavním manažerem společnosti v Darjeelingu, která sestávala ze čtyř zahrad – Ging, Bannockburn, Tukdah a Phoobsering.
Já se narodil v Margaret’s Hope. Mládí jsem strávil zde a v zahradách Sungma/Turzum, Tukdah a Ging. Svou kariéru v oblasti čaje jsem začal jako obchodník ve společnosti Darjeeling Consolidated India Limited v Kalkatě – než jsem se přestěhoval do Nepálu, vedl jsem jejich zahrady v Darjeelingu, hlavně Singbulli a Balasun.
Můj starší bratr pracoval u Jamese Warrena v Assamu jako vyšší manažer a příští rok oslaví čtyřicet let v této společnosti. Mladší bratr začal svou kariéru u Macneila a Magor Tea v Assamu, aby se pak přesunul do New Tea Company v regionu Terai, kde pracoval jako agent. Nedávno se stal výrobním poradcem u společnosti J Thomas.
2. Mohl bys, prosím, popsat, jak vypadal čajový průmysl v době tvého mládí?
Za mého mládí byl čaj výrazně britskou záležitostí a fungovalo zde ještě mnoho britských společností. Byla tu spousta manažerů z Británie, a tak i život v zahradách byl velice britský. Klub pěstitelů čaje v Darjeelingu byl tehdy aktivní, pořádaly se čaje o páté či večeře s roštěnou a yorkshirským pudinkem. Organizovaly se venkovní aktivity s kriketem či fotbalem a tenisové turnaje. Také se dost jezdilo na koni a lovilo se. Společenský život byl brán velice vážně. Krom toho byly britské společnosti velice dobrými a laskavými správci, kteří hodně z výnosů dávali zpátky do zahrad a do svých zaměstnanců.
3. Jak se v průběhu let změnil společenský život na plantážích? Jak dnes žije komunita sběračů? Jsou u vás rodiny, které u tohoto zaměstnání zůstávají po generace, nebo je to jinak?
Čajový průmysl v Darjeelingu vždy spravoval orgán, který rozhodoval o sociálních aspektech života zaměstnanců plantáží. Určoval mzdy, výplaty, benefity, ubytování i bonusy a všechny společnosti je musely dodržovat. Každá rodina měla na plantážích zaručenu práci podle toho, kolik měla členů. Existovaly dokonce dotované ceny na rýži a mouku.
Rodiny tam tedy opravdu pracovaly po celé generace, ale to se změnilo spolu s migrací na Střední východ, do Malajsie… a také s lepším vzděláním, které mají mladí lidé k dispozici. Mladí dnes hledají zelenější pastviny, lepší vzdělání a vyšší platy na Středním východě a Malajsii a tento trend bude pokračovat, takže v budoucnu se očekává nedostatek pracovních sil – v Nepálu už se to děje.
Výroba a pití čaje
4. Jak se tehdy čaj zpracovával? Vidíš zde vývoj, nějaké výrazné změny?
Tehdy se dělaly pouze černé čaje. Vyšší kvalita sice také, ale v současné době dochází k výrazné změně k lepšímu. Dnes se při výrobě speciálních čajů dává větší důraz na kvalitu. A to je výrazná změna.
5. Jaký je rozdíl v přístupu k čaji v Indii a v Nepálu? Myslím hlavně ve zpracování.
Nepál se všechno o čaji naučil z Darjeelingu. Všichni manažeři v Nepálu jsou právě odtamtud, ale mladší nepálská generace se mohla všechno o zpracování čaje rychle naučit. V Nepálu jsou podobné podmínky jako v Darjeelingu a bude vyrábět i podobné čaje – ale bude se snažit produkovat vyšší kvalitu.
6. Proč myslíš, že čaje, které produkujete, jak v Darjeelingu, tak v Nepálu, jdou především na zahraniční trhy? Proč se jeho pití příliš neuchytilo u vás? Zkoušeli jste jej rozšířit mezi své lidi?
Je to otázka ceny a také zvyků. Průměrní Nepálci mají rádi silný čaj. Pijí tzv. CTC (drcený-trhaný-rolovaný) s mlékem a kvalitní čaje jsou pro ně příliš drahé. Pomalu se to ale mění s nárůstem střední třídy. Návyky spojené s pitím čaje se proměňují. Stoupá spotřeba Orthodoxu a také je zde velký nárůst ve spotřebě zelených čajů, což hodně souvisí s pozitivním vlivem na zdraví.
