Mirka a moře

Aneb jak se keramička Mirka Randová dostala ke tvorbě čajových moří… S keramiky Petrem Novákem a Mirkou Randovou spolupracujeme již 7 let. Oba tvoří čajovou keramiku svým osobitým způsobem. Zeptali jsme se Mirky na pár otázek k jejím originálním keramickým čajovým mořím nebo chcete-li čajovým stolkům, tácům… Tento fenomén je část čajové keramiky, kterou stále objevujeme, zkoušíme a hlavně obdivujeme.

Čajové moře Dřevo

Mirko, víš, jak dlouho tenhle fenomén čajových moří nebo táců existuje? Myslím v čajové kultuře vůbec…
To se dá těžko říci, používají se různé tvary a druhy, od čajových stolků, táců, misek, kamenů až po ta nejznámější bambusová čajová moře. Asi nejčastější je použití čajového moře v Gongfu čajovém obřadu a jeho historie sahá pravděpodobně někam do 18. století.

Jak dlouho se věnuješ tvorbě čajové keramiky, konkrétně čajových moří? Co nebo kdo tě k tomu inspirovalo?
První inspirací ke keramickým mořím byla účast v květnu 2008 na Festivalu čajové misky v Jižní Koreji, kde se tato moře tradičně dělala. Já se tehdy věnovala více bonsajovým miskám, tak první moře zkusil Petr – hlavně pro vlastní osobní použití. Pak jsem jednoho dne dodělávala oválnou bonsajovou misku a najednou mne napadlo, že by to také byl zajímavý tvar pro čajové moře! Jak jsem v tom momentu překonala strach porušit tradici tvarů, jimiž jsem byla inspirována originálně, tak se to jaksi samo rozjelo. Dodnes si moc užívám vymýšlení nových tvarů, ty poslední jsou například inspirované talíři, které jsem navrhla a vyrobila pro restaurace, se kterými spolupracuji.

A začala jsi hned těmi velkorozměrnými moři se snímatelnou deskou? Dovedu si představit, že ses k nim asi musela nějak propracovat.
Snímatelnou desku měla moře už od začátku, ta uzavřená moře s jedním větším otvorem na vylévání mne nikdy neoslovila, asi že jsem si nedovedla představit, jak o ně pečovat (pozn. moře s jedním otvorem je typ známý např. v Koreji). Velikostně jsem začínala vlastně ve středu toho, co dnes dělám, někde okolo 40 cm. Průprava z bonsajek pomohla a moře byla bonsajovým miskám v tvorbě hodně podobná i proto, že ač každé samo o sobě solitér, ve finále vždy doplňovalo něco jiného. Bonsajová miska je doplňkem stromu, spolu se stromem vytvářejí symbiózu, stejně jako moře je doplňkem konvičky a šálku. V důsledku to esteticky tvorbu omezuje, na druhé straně je to obrovská výzva.

Takže když tvoříš moře, myslíš už předem na nějaký materiál či styl konviček a šálků?
Neplánuji jednotlivá moře pro konkrétní materiál či styl čajového nádobí, soustředím se spíše na to, aby podtrhlo krásu čajového nádobí obecně. Přistupuji k tomu tak, že konvička s čajem je centrem dění, který upoutává čajovníkovu pozornost, moře je jakési jeho jeviště – musí se na něm cítit pohodlně a podtrhovat esteticky to, co se na něm odehrává. Musím přiznat, že ne vždy je to lehké a také že mi to někdy ujede a výraznost moře přeženu. Snažím se pak podobnou chybu neopakovat. Celkové pochopení toho, zda nějaký design moře funguje, se ovšem děje až delší dobu po výpalu, tehdy, kdy jej vidím v akci ve spojení s dalším čajovým nádobím. Komunita čajovníků mi v tomto ohledu velmi pomáhá, je prima mít čajové přátele, kteří nový design vyzkouší a okomentují. (pozn.: jedno nové Mirčino moře právě testujeme v Klasek tea Shopu).

Jak se rozhoduješ o to, zda budeš pálit dřevem (redukcí) nebo v elektrické peci?
Tohle rozhodnutí se jaksi udělá samo, ono je totiž odvislé od mé prvotní představy a určuje jej zvolená hmota/ hlína a glazura. Některé hmoty by v redukci nepřežily, pak mám jednu hmotu, které redukce nesmírně sluší, ale ve 40 % ji též nepřežije. Jiné hmoty by zas v oxidační atmosféře elektrické pece vypadaly nudně, ty zas naopak redukci pro ožití nutně potřebují, navíc jim prospívá i nálet a ožeh plamenem, a tak je pro ně výpal v peci na dřevo tou nejlepší volbou. U glazur je to podobné, vše se prostě řídí zvolenými materiály.

Děkujeme a těšíme se na Tvé další objevy a výtvory.

Mirka Randová

V procesu vytváření mé keramiky je pro mne vždy velice důležitá forma – tvar. Ačkoliv mám ráda práci na kruhu stejně jako modelování, je můj přístup k oběma velice rozdílný. Proces modelování začínám bez konečné představy o tvaru a vzhledu výsledného kusu, držím se pouze předem naplánovaného postupu práce. Tvar a vzhled vznikají až v procesu práce a jako dialog s hlínou. Pokud tvořím na hrnčířském kruhu jsou mým cílem komplexní formy – jednoduché a ženské. Každá část procesu výroby keramiky v sobě skrývá dobrodružství, nejvíce nadšení mi však přináší výroba glazur z přírodních materiálů – tolik možností… Věřím, že každý vyrobený kus potřebuje požehnání náhody. Tomuto přizpůsobuji výběr materiálu a druhu výpalu. V peci na dřevo každý výrobek potvrzuje svou šanci na existenci a současně se mu výpalem dostává charakteru, síly a energie.