Aktuálně z Darjeelingu 4 – MAKAIBARI

Následujícího dne se vydáváme zpět z Darjeelingu směrem na jih přes druhé největší něsto oblasti Kurseong a pak dále na Mirik ke hranici s Indií. Našim cílem je velmi zajímavá zahrada Makaibari, jež je vedena v tzv. biodynamickém stylu. Zároveň navštívíme jejího majitele pana Rajaha Banerjeeho. Jde o jednu z nejstarších zahrad v okolí a prý o nejstarší továrnu v Darjeelingu. Jako jediná nebyla založena Brity, ale v roce 1859 indickými majiteli a pan Rajah je zástupcem již čtvrté generace, která tuto zahradu vede.
V Kurseongu, jehož název v překladu znamená “země bílé orchideje”, na nás čeká džíp a veze nás do údolí táhnoucího se na východ od města. Projíždíme kolem zahrady Castleton, která s Makaibari sousedí. Dorážíme na místo a Rajah už na nás čeká. Jeho extravagantní charisma nás nezaskočí, již jsme se s ním setkatli během letošního bioveletrhu BioFach. Velmi aktivní a upovídaný Rajah nás ihned seznamuje s filozofií pěstování čaje, ale i jiných plodin v Makaibari. Jde o jednu z prvních místních zahrad s ceritfikací bio. Rajah šel ještě dál a začal pěstovat biodynamickým způsobem. Zahrada je držitelem certifikátu Demeter.

Na zahradě je poměrně rušno, potkáváme zde pár mladých lidí z Evropy. Jedná se o dobrovolníky, kteří zde budují knihovnu pro obyvatele okolních sedmi vesnic, které pod Makaibari spadají. Také tu potkáváme zájemce o biodynamické pěstování čaje z Japonska a Thajwanu. Každý návštěvník je ubytován v domácnosti některé z rodin v okolí, což nám dává možnost poznat místní zvyklosti a způsob života.
Odpoledne se vydáváme na procházku po zahradě, která je poměrně rozlehlá. Pan Banerjee nás seznamuje s detaily biodynamického pěstování. Již na první pohled pozorujeme rozdíly oproti běžnému stylu pěstování čaje v místních podmínkách. Zahrada není tak úhledně upravena jako jiné zahrady. Keře se sice v pravidlených intervalech zařezávájí, ale jinak je jim ponechána poměrně velká svoboda. Dbá se na to, aby se čajovníky příliš “nestresovaly”. Půdu pod keříky pokrývá asi dvaceticentimetrová vrstva kompostu tvořeného z napadaných listů, trávy a větví. Čajovníky netvoří úhledné lány, ale jsou často přerušovány lesním porostem. Vzhled zahrady je tím pádem daleko divočejší. Všude je plno hmyzu a různé havěti.
Při večeři se nám podařilo natočit s panem Banerjeem zajímavý rozhovor o filozofii biodynamiky, o vlivu Rudolfa Steinera a dalších věcech, které se tomuto neobvyklému člověku honí hlavou. Rozhovor se po našem návratu domů určitě objeví na tomto blogu.
Druhý den ráno jsme ochutnali několik prvních lotů letošní sklizně spolu se zeleným čajem, který zahrada produkuje v poměrně velkém množství. Ochutnali jsme i několik čajů jednoho japonského pěstitele, který v Makaibari experimentuje s “darjeelingskými” čajovníky.
Bylo by toho ještě mnoho, co bychom tu mohli zažít, ale my vyrážíme za čerstvými čaji do nedalekého Nepálu. Na nejbližší dny máme domluvenou návštěvu několika zahrad v oblasti Dhanktuta, odkud se přesuneme dále do Ilamu.
O našich dalších poznatcích a zážitcích zde budeme informovat.