Čajové konvičky Sun Moon Lake

z blogu Petra Nováka Pots and Tea

Celý měsíc na Tchaj-wanu

Letošní duben jsem strávil na Tchaj-wanu, však víte, konvičky a čaj. Byl to úžasný měsíc, pro který jsou bohatý a radostný čas slabá slova. Bylo to inspirující na mnoha úrovních a vzpomínka je ve mně stále živá. Pro ilustraci – zde je jedna historka…

Jezero z Čajového výzkumného institutu, kde se již po desetiletí vyvíjejí nové klony a čajové odrůdy.

Sun Moon Lake a tajemná hlína

Jezero Sun Moon Lake. Po mnoho let to pro mě byl symbol tchajwanského hong cha. Červeného čaje, který mám rád pro jeho jedinečnou chuť a energii a který jsem často dostával s označením „čaj z oblasti Sun Moon Lake“. Moc jsem toho o této oblasti nevěděl, ani co si mám pod tím názvem představit. Ale když jsem si koupil letenku na Formosu, 日月潭 již byl na mém seznamu míst, která musím vidět. Když si vyhledáte obrázky přes Google, uvidíte nádherné jezero obklopené horami, hotely a turisty, ale ne čajové plantáže. K vidění (a ochutnání) je toho pro čajomila v okolí hodně, když jedete z Nantou. Ale čaj nakonec nebyl to nejcennější, co jsem si tentokrát z tohoto místa odnášel. Ani to nebyla čajová konvička od místního umělce. Jenom koule mokrého, žlutého, mastného (a trochu páchnoucího) jílu.
Jak se to vše stalo? Je to prosté. Vezměte tři kamarády s otevřenou myslí a srdcem, kteří cestují společně několik dnů, spojte to se spoustou čaje a magických zážitků z okolí Sun Moon Lake a můžete se vsadit, že jeden z nich navrhne koupání. Chvíli nám trvalo, než jsme našli správné místo, kde „nebude moc lidí a džungle nebude moc hustá“. Ale podařilo se a se spoustou smíchu jsme byli pokřtěni (a osvěženi) v Zintunu (jak jej původně nazývali Tchajwanci).

Jeden z mých přátel pak hrábnul na dno jezera (tedy, na kraji břehu a vody). A se slovy: „Petře, to vypadá jako něco pro tebe,“ mi podal malý kousek ostrova Formosa. Při prvním doteku mi bylo jasné, že si tenhle kousek vezmu s sebou a zkusím jej vypálit. Může to být glazura, nebo pár malých šálků, uvidíme…

Jíl z jezera Sun Moon Lake

Podivná nažloutlá hmota…

Three friends

Cesta do Evropy

Po různých peripetiích se jíl nakonec dostal na můj pracovní stůl ve studiu. Pod peripetiemi si můžete představit například to, jak nosím 900 g jílu v kapse během 7hodinového čekání na dubajském letišti, protože všechna má zavazadla měla nadváhu. Skutečně zábava! Chvíli si s ním hraju, přemýšlím, co s tím udělat a jak to udělat. Jíl byl velmi příjemný, plastický a celkem čistý (když uvážíme, že jsme jej sebrali na břehu jezera). Tak jsem se rozhodl, že jej zachovám v co nejpřirozenějším stavu. Jen jsem vybral pár větších kamínků, některé ostré menší a pár kousků dřeva, které jsem v něm našel.

Co vznikne?

Nejdřív jsem udělal testovací kužely a umístil je do naší pece. Takové kužely z pece toho mohou říct hodně o novém jílu. Barvu, texturu, ale hlavní věc je, jak se chová při redukčním výpalu a teplotách. Po prvním výpalu jsem si byl jistý: je to na hraně, ale je zde velká šance, že tento jíl přežije v nejchladnější části naší pece.

Takže konečné rozhodnutí nebyly glazury, ani malé šálky. Ale zkusit z toho bláta rovnou několik čajových konviček! Byly jsme tři kamarádi na výpravě za koupáním. A během cesty jsem stále myslel na Philipa Brooka z TaiwanTeaCraft, s kterým jsme se ten den setkali (měl na svědomí čaj v našich žilách a spoustu dobrého po cestě). Takže to by byly čtyři konvičky ze dna Sun Moon Lake!

Na závěr

Co ještě dodat? Vše důležité vidíte na obrázcích. S jílem se velmi dobře pracovalo a výsledné konvičky jsou velmi zajímavé. Barva, textura a „dojem“ jsou neuvěřitelné. Protože jsem tento jíl nečistil, zůstaly v něm malé kamínky, které propůjčují těmto malým konvičkám něco zajímavého. Na druhou stranu tyto kamínky byly pro mě překážkou během točení a dokončování. Bez nich by konvičky byly jemnější, bez rurálního nádechu. Každopádně jsou to skutečně jedinečné konvičky. Čekám, než dorazí hong cha od Sun Moon Lake, a myslím, že vím, v jaké konvičce jej budu připravovat.