Již před časem jsme potkali polského umělce Andrzeje Bero, který je nám blízký jak osobně, tak svou tvorbou. Postupem času jsme se dopracovali ke konkrétní spolupráci a jsme moc rádi, že můžeme prezentovat jeho „čajovou“ tvorbu na našich webových stránkách.
Andrzej Bero se zabývá keramikou od roku 1990. Absolvoval kurz keramiky na Lidové univerzitě v Turnu. Později spolupracoval s jednou z nejstarších polských keramických skupin – sdružení KERAMOS. Účastnil se jejích mezinárodních bienále bez přestávky od roku 1997 a před otevřením svého vlastního ateliéru v roce 2008 byl spoluvedoucím dílny KERAMOS. Přes 10 let byl aktivním manuálním terapeutem v keramické dílně centra pro nevidomé děti. Postavil tři pece na dřevo, ale protože žije ve městě, nakonec začal používat především elektrickou pec. Základní potřeba kontaktu s živým ohněm naštěstí může být naplněna plynovým modelem pece „raku”. Zúčastnil se mnoha keramických workshopů a výstav, jak v Polsku, tak v zahraničí.Andrzej o své práci:
„Od začátku své aktivity jsem se zajímal o čajovou keramiku. Pokud si dobře vzpomínám, druhý kus, který jsem ve svém životě vytvořil, byla čajová konvička. Čajový set byl také součástí mé závěrečné diplomové práce v oboru keramiky. V té době jsem nebyl znalcem čaje – pil jsem „Gun powder”, jediný dostupný zelený čaj v Polsku v té době, a vzhledem ke svému zájmu o buddhismus jsem znal „Knihu o čaji”, ale to bylo vše. Ale už tehdy jsem měl rád čajové nádoby, protože byly nejblíže mé představě lidské potřeby obklopovat se věcmi, které jsou jednoduché, krásné a zároveň funkční. Kromě toho, čajová konvička je – díky své formě o mnoha částech – zajímavým objektem, výzvou a dobrým cvičením.
V posledních pár letech se situace změnila, protože jsem potkal několik lidí zapojených do takzvané „čajové kultury“ v Polsku a České republice. Otevřel se mi obzor různých chutí, tvarů a vůní různých čajů z Japonska, Číny, Koreje a Indie a také nepřeberné množství tradic a rituálů směřujících ke konkrétním tvarům keramiky, které jsem neznal nebo nechápal správně. Nyní se snažím spojit tyto dvě vášně, abych mohl vytvořit svůj vlastní keramický styl, podpořený staletými tradicemi vzdálených zemí.
Hodně vděčím keramickým mistrům, které jsem na své cestě potkal. Především je to Ruthane Tudball, jejíž styl točení keramiky a co pak provede s měkkými, jen lehce vytočenými formami, bude vždy mým zdrojem inspirace. Australan Barry Jackson, který mi představil nekonečný svět přírodních, organických povrchů. To, že lze převést pocity ze samotného procesu vytáčení, to je lekce, kterou mě naučil Francouz Thiebaut Chague. A konečně, zdědil jsem lásku pro matné glazury od vynikající polské keramičky a mé kamarádky z dob KERAMOSU, Magdaleny Winiarské-Gotowské.”
