To je název výstavy, kterou otevřela čajovna Wistaria v Taipei 10. listopadu 2018. Vystavují tam dva keramici Andrzej Bero a Emilio Del Pozo (USA). Andrzej je náš dlouholetý přítel a umělec, jehož keramiku pravidelně nabízíme, a tak souhlasil s tím, že sepíše své dojmy z Taiwanu. A vydá to dokonce i na dva díly!
Byla to moje druhá cesta na Taiwan. Tu první jsem podnikl kvůli výstavě, kterou jsem měl v Taichungu v čajovně Qui Shan Tang s Mirkou Randovou, Petrem Novákem a Scottem Drakem. Za týden jsem jel domů.
Ani podruhé jsem se na Taiwanu příliš nezdržel. Pět dní tady stačilo právě na to, abychom připravili a otevřeli novou výstavu s Emiliem del Pozo v legendárním Wistaria Tea House v Taipei. Ptáte se, jak se to celé seběhlo? Milan Dřímal, pražský odborník na čaj a můj dlouhodobý kamarád, ukázal mé konvičky Sophii Lin. Emiliovu práci už znala − žil na Taiwanu a jeho zájem o čaj jej přivedl ke keramice. Sophie si přála vystavit naši „Cestu na Východ“ u sebe v čajovně. O Wistaria Tea House jsem toho popravdě moc nevěděl, i když jsem znal pana Chow Yu. I tak jsem ale byl nervózní a měl – jak se ukázalo, zcela zbytečně – knedlík v krku. To ale jen dokud jsem na letišti neuslyšel „dzień dobry“.
Čekali tam na mne Lou Czin a Ling Wei, kteří se na těch několik dní stali mými průvodci, tlumočníky, a snad i přáteli. Ling Wei se svým vozem statečně proplouval bláznivým taipeiským provozem.
Přiletěl jsem brzy ráno, takže jsme začali snídaní. Jednou z nejlepších v mém životě. Dali jsme si ji v padesátkovém rodinném pouličním baru.
Později jsme zavítali do Wistarie. Následovalo vybalování, počítání, naceňování, focení – prostě ty vzrušující aspekty života umělcova.Konečně − první čaj. Letos to byl oolong Bai Hao ze zahrady, kterou jsem neznal, ale později navštívil.
V noci jsem si udělal první osamělou procházku po Yongkang Street, která je jen pět minut chůze od hotelu, kde jsem bydlel. Udělal jsem si z toho zvyk, který jsem dodržoval těch dalších pár nocí. Yongkang je boční ulička plná starožitností, kaváren a restaurací.
Druhý den jsme se vypravili do Yinnge. Tato čtvrť je neodmyslitelně spjata s keramikou a je v ní fantastické muzeum, které musí navštívit každý hrnčíř i fanoušek keramiky. Těsně mi unikl kongres AIC a s ním spojená výstava – obojí jsem chtěl navštívit. Byla tu ovšem stále expozice nazvaná Humanistic Return (Humanistický návrat). Značně „kurátorská“ (jinými slovy jedna velká směsice), ale byla to skvělá příležitost, jak vidět práce moderních umělců, které nesmírně obdivuji − Nathalie Doyen, Akiyamy Yo, Liu Chen Chou, Juna Kenekoa nebo amerických ikon Voulkose a Soldnera.
Strávil jsem zde dvě hodiny ve společnosti Michaela Flynna, který byl v nedalekém ateliéru na tříměsíčním rezidenčním uměleckém pobytu. Bylo zábavné ho takhle potkat. Zároveň to bylo poprvé, kdy jsme mohli probrat jeho narativní keramiku.
Zbytek dne jsme strávili procházkou po hlavní ulici, která je plná galerií a čajoven. Galerii THZ jsem si prostě nemohl nechat ujít!
Chvíli mi trvalo, než jsem se dostal na skupinovou výstavu, kde se prezentovali Wu Wei-Cheng, Onaka Kazunori a Park Sung-Wook. Moc jsem ji toužil vidět, ale také jsem se chtěl pokochat Kazunoriho kousky v obchodě. Konečně jsem se jich mohl dotknout, jen nemám žádné fotky.
Práce Kataseho Kazuhiroa (čajová keramika) a Konishiho Mitsuhiroa (kov) – to je opravdu něco! Jsou to spolupracovníci – něco jako Mirka Randová a Petr Novák s Ondřejem Sedlákem.
Ještě chci zmínit jedno místo, které stálo za to. V jedné uličce je galerie DAQIAN, která vystavuje nádherná díla. Přivítala nás tam stará paní a pohostila nás skvělým raným shengem z vlastní produkce. Díky zdvořilé konverzaci jsme se dozvěděli, že díla v galerii vytvořil její syn, Peter Kuo. Svět je malý! Neznal jsem ho osobně, ale znám jeho práce a je to také Emiliův blízký přítel. http://daqiantw.com/
Když jsme se později vrátili do Wistarie, bylo všechno téměř připraveno.
Pokračování příště… (2. část již brzy!)