Buncheong- téměř ztracené umění

Vynález korejského dekorativního stylu buncheong přišel pomalu s rozvojem dynastie Korjo. Výroba seladonového porcelánu vzkvétala v době rozkvětu dynastie Korjo, kdy byly potřebné velmi kvalitní nádoby pro buddhistické rituály a pro královský dvůr. Mongolská invaze do Koreje, která započala v roce 1231, a následný úpadek buddhistické kultury, která stála v popředí korejského rozvoje výroby seladonového porcelánu, se však podepsala na populaci, která se začala soustředit spíše na přežití než na umění.

Od začátku invazí a po dalších zhruba 150 let docházelo k posunu od vysoce kvalitního seladonového porcelánu ke spíše horším typům keramiky, jež si přesto zachovaly určité designové rysy původního seladonového porcelánu. Nový styl keramiky, který se začal objevovat v té době, se nazýval buncheong.

Během tohoto přechodného období se objevovaly pokusy o zdobení nové keramiky, aby byla stejně přitažlivá jako seladonový porcelán, proto se na ni malovalo seladonovou glazurou, což této keramice propůjčilo nazelenalý odstín.

Na začátku vlády dynastie Yi (1392-1910) již výroba seladonového porcelánu téměř vymizela a umění její výroby bylo ztraceno. Buncheong se tak stal převládajícím stylem keramiky v tomto období a nadále se vyráběl a používal po dalších 100 let.

Jak již bylo zmíněno výše, keramika buncheong se vyráběla z hrubšího jílu než seladon a také technika výroby byla poněkud hrubší. Keramika buncheong z počátečního přechodného období používala seladonovou glazuru a byla často zdobena inleji stejně jako seladon, ale později vznikla jedinečná technika zdobení, vlastní pro styl buncheong, v níž byly vzory vytvářeny dřevěnými razidly nebo vrypy, a pak byly pokryty bílou engobou. Engoba byla nanášena ručně nebo byl celý kus ponořen a přebytečná engoba byla seškrábána, čímž vznikly ryté vzory. Veškerá engoba však takto nemohla být odstraněna a často zanechávala bělavé zbytky na celém kusu keramiky nebo přinejmenším nechtěné zbytky mimo zamýšlené vzory. Alternativně byla bílá engoba ledabyle nanesena hrubým štětcem, a ačkoliv to nebylo příliš přesné, tato metoda byla poměrně oblíbená v Koreji i v cizině. Ve zkratce, styl buncheong se vyznačoval často hrubším finálním opracováním než seladon, a to díky použití hrubšího jílu i způsobu opracování.

Ke zdobení stylu buncheong se používalo mnoho různých vzorů, ale nejrozšířenějším byl „šňůrový vzor“ a vzor rytých chryzantém nebo prosté tečky.

Podobně jako zavedení stylu buncheong i jeho úpadek přišel s cizími vlivy. Japonské vpády Hidejoši Tojotomiho do Koreje, které začaly v roce 1592, odřízly zemi od jejích kulturních pokladů; mnohé kláštery, paláce a další kulturně významné stavby byly Japonci zničeny a obyvatelstvo bylo buď přesídleno nebo zabito. Mnoho hrnčířských pecí, které v celé zemi fungovaly, bylo zničeno nebo zavřeno kvůli invazím a samotní hrnčíři byli odvezeni do Japonska, aby podpořili japonské hrnčířství, které později získalo velkou slávu.

V letech předcházejících invazím korejští hrnčíři zlepšovali zpracování keramiky buncheong a také vyráběli bílý porcelán. Avšak ztráta mnoha korejských hrnčířů zasadila vývoji korejského hrnčířství takovou ránu, že se po skončení japonských vpádů v roce 1598 již nikdy zcela nevzpamatovalo. Ačkoliv se znovu objevila výroba bílého porcelánu, styl buncheong již nebyl obnoven. Jeho výrobní techniky byly považovány za „ztracené“, spíše ale došlo k posunu k výrobě lepšího bílého porcelánu a horší keramika buncheong již nebyla potřebná.

Většina moderní keramiky buncheong stále používá hrubší hlínu, z které byla vytvářena původně, a začleňuje mnohé prvky používané v době rozkvětu stylu buncheong. Zejména se jedná o šňůrový vzor a ryté chryzantémy a tečky. Povrchovou úpravu tvoří většinou nahnědlá glazura, která má často tmavozelený nádech, a ryté vzory jsou vyplněné bílou barvou. Jelikož tato keramika není tak kulturně významná jako seladon, vyrábí ji dnes méně umělců a v menším množství.