Tímto příspěvkem bych chtěl velmi opožděně navázat na článek o Mungyeongském festivalu čajové misky, který jsme publikovali v létě minulého roku. Je to vpodstatě pokračování popisu naší poměrně krátké cesty po Jižní Koreji, kterou jsme uskutečnili spolu s mým kamarádem keramikem Petrem Novákem na jaře roku 2010.
Po skončení Mungyeongského festivalu se s Petrem vydáváme autobusem na jih korejského poloostrova. Naším cílem je městečko Hadong na úpatí věhlasné hory Jirisan a největšího korejského národního parku Jirisan National Park. Zde se nalézá jadna z nejproslulejších oblastí pěstování čaje v Koreji. Právě zde v okolí kláštera Ssanggye-sa vysadil již v roce 862 státní úřeník Kim Daeryum první semena čajovníku propašovaná do země ze sousední Číny. Nejde o oblast s největší rozlohou či produkcí. Pocházejí však odsud jedny z nejkvalitnějších korejských čajů. Ty se většinou zpracovávají ručně, mnohé pocházejí z polodivokých čajovníků rostoucích ve stínu bambusových hájů.
V městečku Hadong se ocitáme po pár hodinách cesty. S pár radami, jak se zorientovat, které dostal Petr od svého známého Matthewa z Mattchasblogu (http://mattchasblog.blogspot.com), narážíme na první „drobný“ problém – nikdo zde nemluví anglicky. Po mnoha vtipných situacích a díky korejské vstřícnosti konečně nalézáme doporučený Institut hadongského zeleného čaje (Institute of Hadong Green Tea – http://www.hgreent.or.kr/). I zde se po nějaké chvíli podaří sehnat překladatele a vyjasnit, co vlastně chceme. Velmi ochotně se nás nakonec ujme pan ředitel Lee Jong Gug, domluví nám na druhý den návštěvu výzkumného centra zeleného čaje, čajových plantáží a mnoha dalších místních atrakcí. V tu chvíli jsme ještě netušili, že jde o nabitý program na celý následující den.
Ráno jsme vyrazili do akce spolu panem ředitelem, jeho asistentem a velmi přátelským překladatelem Gee Daem. Veškeré čajové dění probíhá v asi dvacet kilometrů vzdáleném údolí Hwagae. Cestou jsme se zastavili ve výzkumném centru zeleného čaje. Moderní budova institutu je usazena přímo mezi čajové plantáže. Přichází další průvodce se svým asistentem a už se z nás stává docela slušná delegace. Vestibul budovy s přilehlými místnostmi slouží jako prezentační centrum a zde se nám dostává podrobného výkladu o činnosti výzkumného institutu. Hlavním cílem je využití čaje v různých odvětvích průmyslu, nejčastěji samozřejmě v potravinářství. Vidíme ale i to, jak se čaj přidává do krmiv pro psy a kočky, vajíčka snesená slepicemi krmenými čajem, různá použití oleje získávaného ze semen čajovníku. Prezentována je i snaha zpřístupnit čaj jako nápoj co nejširší veřejnosti. Zde vznikají více či méně zdařilé prototypy nejrůznějších instantních i chlazených nápojů, sáčkových čajů nebo náplní do nápojových automatů. Zdejší institut zaštiťuje i část marketingu prodeje sypaných čajů z této oblasti. Všechny hadongské čaje se totiž prodávají v identických obalech, které jsou podle typu sklizně baleny v několika barevných variantách ( první sklizeň Ujeon – modrá, druhá sklizeň Sejak – khaki zelená, třetí sklizeň Junjak – zlatožlutá a následující Daejak – světle zelená), a které znáte i z našich stránek. V těchto obalech může být prodáván pouze čaj od farmáře, který byl prověřen inspektorem z čajového institutu.
Následná exkurze po mnoha laboratořích istitutu byla nahlédnutím do světa, který si s čajem málokdo spojuje. Nedostatek času a jazyková bariéra nám bohužel nedovolily tento svět více poznat. Pro opravdové nadšence ještě jednou odkaz na Intitute of Hadong Green Tea, bohužel pouze v korejštině – http://www.hgreent.or.kr/.
Přesouváme se o pár kilometrů dál do menší čajové továrny, kde se zpracovávají nižší sorty sypaného čaje a hlavně čaj určený pro nálevové sáčky. Továrna září čistotou. Většina vybavení pochází z Japonska. Vidíme ale i stroje z Tchaj-wanu, Číny a dokonce i jeden malý indický roller, který jakoby do tohoto prostředí vůbec nezapadal. Jsme upozorněni na jeden z mála korejských přístrojů – docela zajímavou optickou třídičku listů (všechny třídíčky, které jsem doposud viděl, byly mechanické a pracovaly na principu propadání listu různě hustými síty). Téměř laboratorně působila balící linka sáčkových čajů (pytlíkáčů). Továrna bohužel toho dne stála, a tak jsme zpracování čaje neviděli.
Z továrny vyrážíme ke klášteru Ssanggye-sa, který je pomyslným centrem celé oblasti. Dále nás čeká prohlídka bambusy stíněných čajových plantáží, ukázka ručního zpracování čaje přímo u farmáře a samozřejmě návštěva tisíciletého čajového stromu…
to be continued… (doufám, že dřív než za půl roku)
